Číhošť

Číhošť, 22. února 2008 - 11.30 hod

Bývalá farnost umučeného pátera Josefa Toufara

Josef Toufar (14. února 1902 Arnolec – 25. února 1950 Praha) byl český římskokatolický kněz, oběť komunistického pronásledování katolické církve v Československu. Původním povoláním byl truhlář, na kněze byl vysvěcen až ve věku 38 let. V letech 1940–1948 působil jako farář v Zahrádkách na Českolipsku, od roku 1948 v Čihošti. V lednu 1950 byl obviněn ze zinscenování tzv. čihošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový krucifix na oltáři několikrát ze strany na stranu. Při mši na Boží hod vánoční téhož roku se prý křížek pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik věřících. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Tam byl krutým mučením nucen k doznání k zinscenování údajného podvodu, postupně byl neobyčejně krutým mučením přinucen k podepsání přiznání, že sexuálně zneužíval malé děti (vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc dospěli k závěru, že Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text sepsaný někým jiným) a že pohyboval křížkem (i zde experti dospěli k závěru, že text sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, že popisované zařízení na pohyb křížku nemohlo fungovat). Pohyb křížku se nepodařilo vysvětlit dodnes, žádný z mechanismů, který StB sestavila či prohlásila za prostředek k pohybování křížkem, nemohl podle rekonstrukcí fungovat (popřípadě mohl, ale v tom případě by musel být na holém oltáři jasně viditelný). 25. února byl Josef Toufar v kritickém zdravotním stavu způsobeném mučením převezen do pražského státního sanatoria, kde vzápětí zemřel. Do úmrtního listu musel lékař na příkaz StB zapsat jako důvod smrti pouze prasklý žaludeční vřed a vynechat jasné stopy mučení. O 18 let později se při vyšetřování smrti Josefa Toufara vyjádřil MUDr. František Mauer takto: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“. Josef Toufar je pohřben v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích, příbuzným byla jeho smrt oznámena až po čtyřech letech. Vedoucí vyšetřovatelského týmu, který otce Toufara umučil k smrti, Ladislav Mácha, byl zpočátku potrestán jen stranickou důtkou (spíše za neúspěch, než za samotnou smrt vězně). V roce 1968 byl soudem osvobozen, protože se mu nepodařilo prokázat přímo vraždu a zneužití pravomocí bylo podle tehdejších zákonů promlčeno. V roce 1998 byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně (nepodařilo se prokázat přímou souvislost mezi mučením a smrtí, přestože byla podle expertů vysoce pravděpodobná, ani úmyslné pozdní neposkytnutí pomoci). V roce 1999 odvolací soud změnil trest na dva roky. Trest ale ze zdravotních důvodů nenastoupil. Komunistické orgány nechaly na téma čihošťského zázraku natočit propagandistický snímek Běda tomu skrze něhož pokušení přichází, který měl katolickou církev usvědčit z podvodu a zinscenování zázraku. Měl v něm hrát i sám Josef Toufar, ale protože na první natáčení dorazil díky mučení ve strašném stavu a nehodlal spolupracovat a před dalším pokusem zemřel, zhostil se jeho role známý žalobce z politických procesů, prokurátor Karel Čížek. Snímek se velice krátce vysílal v kinech (mimo Čihošť a její okolí, kdy se autoři obávali, že by byl snadno prokouknut), ovšem jeho účinek byl přesně opačný, neboť byl natolik špatně udělaný, že přesvědčil o zinscenování tohoto případu ze strany státní moci i řadu z těch, kteří v ni předtím nevěřili. Dalším propagandistickým dílem podobného typu byla kniha Vladimíra Hodače Čihošťský zázrak. Téma čihošťského zázraku a jeho vyšetřování beletristickou formou s udáním pozměněných jmen zpracovává Josef Škvorecký v knize Mirákl. O Toufarově případu natočil Jaroslav Polišenský televizní film In nomine patris.